Ostravské výstavy, a.s., provozují od roku 2000 na výstavišti Černá louka v centru Ostravy Pohádkový sklep strašidel.

POHÁDKOVÝ SKLEP STRAŠIDEL

NA VÝSTAVIŠTI JE DĚTSKÉ HŘIŠTĚ!
Fotky co všechno je pro děti připraveno - viz Fotogalerie Výstaviště Černá louka

OTEVÍRACÍ DOBA

 VSTUPNÉ

FOTOGALERIE

     

     

ČLÁNKY Z POHÁDKOVÉHO SKLEPA STRAŠIDEL - pohledem Bobina Žárského

Bu-bu-bu s Klárkou
Přidali jsme se k dědečkovi, který do Sklepa přišel s Klárkou, jež právě slaví dva roky.
„Není to na ni ještě příliš brzy?“ tázal se ustaraně dam u vstupu.
„Nooo – zkuste,“ tvářily se nejistě, protože už za ty roky provozu poznaly nebojsy i děti, které se vystrašit nechaly.
S Klárkou dopadlo všechno jinak. Ač byla do Sklepa snesena v náručí, záhy se dědovi vymanila se sdělením „šama“ a vzala to pěkně od podlahy. Od Lucifera přes kostru na pobřeží Ostrova pokladů a trpajzlíky (s delším postáváním u papouška, jemuž říkala „ptačééék") a dál. Jen občas se po dědovi ohlédla, jestli ji následuje, když to brala přes strašidelný les, břicho draka, chodbu netopýrů až k Sněhurce. Ta ji příliš nezaujala, a proto zavelela, že se jde zpátky. A děda za ní capal celou trasu ještě ke vchodu a potom nazpátek. Tmavou chodbu netopýrů si holčina prošla pětkrát sem a tam. Což kontrastovalo s klukem cca osmiletým, rozhodně už školákem, který odmítal vstoupit mezi „živé netopýry“ a držel se maminky jako klíště, byť mu ukazovala na Klárku a dávala mu ji za příklad.
I paní průvodkyně projevovaly děvčátku obdiv a rozšířily své vědění, že sem k nim může přijít kdokoliv a že bude srdnaté nedávné batole a babička zajektá zuby strachem…

Taky jsme se dověděli…
Tak nějak to u nás ve Sklepě strašidel vypadá:
„Největší hjůůůza jde na mě z Lucifeja a z té jeho sekyjy“! (Monička z Ostravy-Poruby, 3,5 roku)
„Maminka a naše Lucka se asi nejvíc bojí pavouka Bonifáce, vždycky kňourají FUJ, ale mi se on celkem dost líbí a taky rád chodím sem a tam břichem draka, to holky taky nemusí.“ (prvňáček Petřík v doprovodu usměvavé hezké maminky a nedůvěřivé mladší sestřičky)
„Já sem chodívám s celou třídou a vždycky mě potěší hned zkraje ta vyděšená paní učitelka.“ (paní učitelka Smejkalová, Ostrava-Jih)
„Rozhoduju se, jestli je pěknější Maruška, Sněhurka anebo moje přítelkyně.“ (Roman, 18 roků) + „On Roman moc dobře ví, že nejpěknější jsem já, ale on sám by tu klidně mohl být za bubáka.“ (se smíchem Monika, která se ho držela za ruku)
„Četl jsem teď Ostrov pokladů a myslím si, že by ten výjev, který tu máte, mohl být trochu pestřejší a bohatší.“ (poněkud mudrlantský brejlatý David, 3. třída – Havířov)
„Já i Deniska, to je moje nejlepší kamarádka, jsem se nejvíc bály toho velikého netopýra.“ (Viktorka, 8 let, Radvanice)
„Já mám rád Marušku a sovu Rozárku a Sněhurku a Bonifáce a skřítky a nebojím se vůbec nikoho, protože já už jsem školák a školáci nebrečí.“ (hrdinný Čestmír, 1. třída v Ostravě 1)
Teď se dává strašidlům nová vylepšená tvář, ale příští rok rozhodně zas přijďte. Bububu
 

Z pohádky do pohádky
Nejen s bubáky se u nás potkáte, vážení rodičové i jejich vnímavé dítě si rádo připomene různé hrdiny z nejrozličnějších pohádek. Anebo pověstí a bájí. Moc rády děti pobývají u skřítků, jsou roztomilí. Jeden by si myslel, že jde o permoníky, když je náš Sklep v hornické Ostravě, ale protože skřítek Honza je ze Zlína, patrně jde spíš o valašské trpajzlíky. Moc laskavě a dobrácky a moudře působí sova Rozárka, kterou přece každý zná z „Tří oříšků pro Popelku“. Rády pobudou děti také u Marušky, která si od dvanácti měsíčků dokázala vyprosit i v zimě jahody – k vidění je v Ledové síni, kde už snad schází jedině Mrazík a louskavá Marfuša. Pták Ohnivák kouká na strom s neohnívajícími jablky a hruškami a snad každý mužský – ať už má řekněme pět nebo pětasedmdesát – by rád dal pusu půvabné Sněhurce, která půvabně čeká na probuzení políbením…
Nejmenší i nejstarší si najdou v našem Pohádkovém sklepě strašidel inspiraci, potěšení, radost, věřte nám!

Pojďte se bát

Té hudbě, která s vámi mává každou chvilku jinak, se říká kakofonická, přidává se k tomu chechtání i ďábelský smích. A hned když do Sklepa sejdete po schodech, narazíte na obrázek vyděšené paní učitelky. Což je, jistě uznáte, celkem lákavý vstup do našeho Pohádkového sklepa strašidel. A nejroztodivnější strašidla tu v žádném případě nezahálejí! Lucifer přísně střeží svůj trůn a kouká vám upřeně do očí, brrrr! Kromě toho hlídá sekeru, která už několikrát chtěla zmizet. Samozřejmě ne o své újmě, však si rozumíme. Někdo si holt chtěl odnést suvenýr.

Dost daleko se drží děti od pavouka Bonifáce, aniž by si to kdovíjak, chudák, zasloužil. Zřejmě mají obzvlášť maminky pořád plno štítivosti k pavoukům a děti s mámami drží basu. Milé děti, pomozte mu, Bonifác je fakt spíš dobrák!

Svou velmi zvláštní a neopakovatelnou atmosféru má Strašidelný les, v němž se dá potkat Meluzína, hada. Jste-li patrioty, zejména doporučujeme seznámení s Frfňalou lesním, výrazně a jednoznačně severomoravským anebo ještě spíš beskydským bubákem.

A byli jste už v břichu draka, který sežral prince? Ne? Pak se připravujete o ohromný zážitek, vždyť takové drakovo obrovské srdce by snad utáhlo i elektrárnu.

Patřičně vyleká i ježibaba Petruše (jejíž sousedka Růžová paní je ovšem opravdu fešanda, kluci a pánové!) a v Netopýří chodbě na vás padne patřičná tíseň, na to dejte krk! Však Pohádkový netopýr prý dorůstá až dvoumetrové velikosti. Co tam takový kondor, sup anebo jiný pták!

Jenomže to zdaleka není v našem Pohádkovém sklepě strašidel všechno, na to vemte jed!